Pomíjívá perfektnost
To, jak přistupuji k trénování, a jak jsem přistupoval ke svým svěřencům, bych shrnul v těchto pár slovech:
„Někdo smysl života hledá, jiný smysl životu dává“
Tím se dostáváme k 8. březnu roku 2025.
To, co se odehrálo jednoho březnového dne ve sportovní hale v menší obci nedaleko Znojma, bylo perfektní. Nic ale nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco výjimečného.
Tým Židenic – naše dlouholetá nemesis. Přesně takový soupeř nás čekal hned na úvod hracího dne. Mírná nervozita z děvčat spadla úvodním písknutím rozhodčího. Já mohl jen sledovat koncert, který rozehrála moje děvčata. První třetina končí za stavu 4:0 – bez jediného ohrožení naší branky. Tak zodpovědně jsme hráli dozadu. Útok? Z herního hlediska byl jeden gól ukázkovější než druhý.
Zaskočené výkonem Znojma hráčky Židenic již jen zápas dohrály do konce s pocitem, že dnes byl na hřišti jen jeden tým.
Bulldogs Brno – druhý zápas dne. Věčný rival v duchu rivality Znojma proti Brnu. Tým, který neporážíme často, ale vždy s ním hrajeme vyrovnané partie. Tým, který je každý rok aspirantem na vítěze ligy. Dnes ale tým, který potkal více než rovnocenného soupeře.
Po krátké pauze mezi prvním a druhým zápasem se děvčata s vervou pustila do souboje. Od prvních vteřin bylo jasné, že tento zápas nebude obyčejný. Rychlé vedení 1:0 nás neuspokojilo a spíše vedlo k většímu nasazení. Zápas se přeléval z jedné strany na druhou. Hra byla svižná, stále v pohybu. Nebyla nouze o hezké akce, ale také o správné plnění obranných povinností. Prostě a jednoduše – na hřišti stál TÝM!
Zápas skončil po inkasovaném gólu v oslabení výhrou brněnských hráček.
To ale neměnilo nic na tom, čeho jsem byl svědkem na hřišti. Týmový výkon, spoluhráčky podporující jedna druhou a jdoucí si za jedním cílem. Nevyšlo to? No a?
„Nezáleží na tom, jaké skóre svítí na výsledkové tabuli. Pokud do zápasu dáte vše, nemůžete nikdy prohrát!“
Byla to krásná ukázka soudržnosti. Přesto na hřišti byla jedna hráčka, která vyčnívala nad všechny ostatní – kapitánka znojemského týmu Karolína Kundrátová. Byla vždy tam, kde bylo potřeba, zakládala útočné akce, zakončovala, bránila, podporovala své spoluhráčky, táhla celý tým kupředu.
To, čím podtrhla svůj perfektní výkon, byl její přístup ke chvále, kterou dostala za svůj výkon:
„Děkuji, ale myslím si, že tento zápas byl slabší a umím hrát lépe.“
Tím podtrhla, jak velký má potenciál do budoucna. Minimálně její mindset je už teď lépe nastavený než u některých extraligových florbalistek.
